Lidské jednání
2018
plotrovaný tisk na PVC, 2000 cm
Most Dr. Edvarda Beneše, zábradlí
Most Dr. Edvarda Beneše v Ústí nad Labem byl postaven v letech 1934–1936 jako jeden ze symbolů váhy československého státu v Sudetech, které byly od nepaměti součástí českých zemí, ale byly obydleny převážně německy mluvícím obyvatelstvem, v dramatických souvislostech 20. století se stále více přikláněly k sounáležitosti s nedalekým a radikalizujícím se Německem. Tato stavba propojila centrum města se stále ještě nezávislou obcí Střekov, kde se pod patronací rodiny Schichtů intenzivně rozvíjela průmyslová výroba, ale zároveň expandovala městská zástavba. Most, který se rychle stal živou komunikační tepnou i symbolem hospodářského potenciálu Ústí nad Labem, v období před a po druhé světové válce v kontextu politického vývoje několikrát změnil název, když byl nejprve dedikován Edvardu Benešovi, poté Hermannu Göringovi, krátce znovu Edvardu Benešovi, následně řeckému komunistickému předákovi Nikosi Belojannisovi a nakonec opět Edvardu Benešovi.
Most slouží do dnešních dnů, i když jeho okolí na střekovské i ústecké straně prošlo celou řadou radikálních proměn, a je vnímám jako jedna z architektonických památek města. Spojuje obě jeho stále se rozrůstající části, je nepostradatelným dopravním uzlem, ale zároveň místem setkávání obyvatel a také tajemstvím opředeným bodem, kde především mladí lidé uskutečňují přes generace předávaný rituál, neboť přejít po vypjatém oblouku jeho nosného systému patří k iniciačním událostem místní mládeže.
Málokdo ovšem ví, že existence této stavby byla fatálně ohrožena na samotném konci druhé světové války, kdy ji ustupující německé jednotky připravily k odstřelu, aby ztížily postup Rudé armády, která přes Ústí nad Labem rychle směřovala ku Praze. Osobní hrdinství ústeckého poštovního úředníka a za války příslušníka německého wehrmachtu Josefa Patze, který se v posledních dnech bojů rozhodl na vlastní nebezpečí odstranit z mostní konstrukce nálože a detonační systémy, bylo iniciováno jak jím pociťovanou nesmyslností dohasínajících válečných střetů, tak také jeho patriotismem a osobním vztahem k této stavbě. Patze bydlel na nedalekém střekovském nábřeží a přes most často i několikrát denně docházel do centra města.
Diskrétní, a přesto v jistém smyslu monumentální intervence Markéty Oplištilové, pojmenovaná Lidské jednání, se vztahuje k odvážnému gestu konkrétního člověka, který sabotoval nesmyslný rozkaz nadřízených, a uchránil tak pro město tolik důležitý most. Autorka interpretuje jeho písemnou vzpomínku na tuto událost, kterou do Československa v dopise zaslal v roce 1960 ze svého nového domova v tehdejší NDR, prostřednictvím lineárně umístěného textu, instalovaného ve formě vyplotrovaného tisku na dlouhé mostní zábradlí. Lidé přecházející přes řeku tedy mohou soustředěně vnímat vyprávění zachránce této stavby, ale také se zhmotnělých memoárů mimoděk dotknout, když položí ruce na obrubu brlení. Nespektakulární zpřítomnění paměti a odvahy konkrétního člověka i historie mostu vnímané nezřídka v politickém kontextu posilují vztah obyvatel Ústí nad Labem k jeho monumentům, ale také k našim předchůdcům, kteří město vybudovali, a my ho v jejich dědictví užíváme a rozvíjíme.
Michal Koleček, text kurátora výstavy Mo(nu)mentální topografie – Po stopách města